5.Kapitola- Vánoční ples v Malfoy manor aneb to to tak utíká?

13. srpna 2009 v 21:14 | Nat |  This is my destiny and it must become
Tadá, jak jsem slibovala přidávám sem další kapitolku!Já vím, že mi to hrozně trvalo, už přes dva týdny byla rozepsaná na pět stra a dneska ji čekala úprava a dopsání, takže doufám, že se bude líbit a prosím o komenty.Chci vědět, co si o téhle kapitole, ale i vůbec o celé povídce myslíte.

Předem díky Nat

Když jsem se ráno probudila, čekalo mě nepříjemné překvapení. Hlavu jsem měla jako střep. Když jsem se asi po půl hodině konečně vyhrabala z postele, první co jsem udělala bylo, že jsem se osprchovala a jemně namalovala. Potom jsem se mohla vydat na snídani. V kuchyni jsem byla jako první a to se divím, protože většinou mě rodiče musejí nechat budit, jinak bych třeba vyspávala i do odpoledne.Z mého rozjímání kdyby co by mě vyrušil až příchozí…
"Dobré ráno, co ty tu děláš tak brzy ráno"? Zeptala se mamka a zívla.

"Ale". Mávla jsem rukou. "Nemůžu spát".

"Ale, ale, že by jsi pořád myslela na ten včerejší polibek s Dracem"? Řekla a usmívala se při tom jako andílek.
A jéje už je to tu.. já si to myslela, že to nenechá jen tak…ale rozhodla jsem si hrat na to, že si jej nepamatuju…

"Ehm, jaký polibek máš na mysli"?

"No, tak třeba že by ten, který ti dal na rozloučenou"? Řekla a usmívala se jak mílius.

"No… ehm už jsi mi jej asi připomněla…"?

"No "? Stále naléhala

"Je na tom něco špatného, že mi nějaký kluk dá jen tak pusu"? Snažila jsem se to zamluvit…



"Ne, právě naopak". Hm, tak to jsem nečekala…
Pak už jsem se každá radši věnovali svému talíři.Když jsem dojedla, vydala jsem se do svého pokoje pro knížky, které jsem již stihla přečíst a chtěla vrátit do knihovny, když v tom zazvonil mobil…asi se divíte, že čarodějka a má mobil, ale nechala jsem si ho...no zpět k tomu telefonu.Když jsem se podívala na obrazovku, bylo mi jasné, že volá on. Jasně, možná vám to došlo… můj kluk, Kuba.

"Ahoj Emmo". Ozvalo se z telefonu a já měla sto chutí mu říct, že se nejmenuju Emma, ale Jessica.

"Ahoj". Odpověděla jsem přidušeně.

"Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit, takže… měla by jsi čas dneska okolo druhé"? Zeptal se s hasem plným očekávání. Přece ho nemůžu zklamat. Proletělo mi hlavou.

"Jo, to by šlo tak co třeba ve dvě v parku u fontány"?

"Jo, to by šlo tak ve dvě". Řekl a típnul to.
Tak to by mě zajímalo, co mi může chtít…pomyslela jsem si.


OOOOOOOOOOOOOoooooooooooooOOOOOOOOOOOOOOOOooooooooooooooooo


Jak jsem slíbila ve dvě jsem tam byla…no tak za deset minut dvě…nemůžu si pomoct, ale vždycky jsem všude dřív , než později. Sice nevím po kom to mám,ale to je jedno… no musím končit se svýma chytrýma kecama , protože za sebou slyším kroky.

Otočím se."Ahoj". Řeknu a usměju se,ale je z toho spíše škleb.

"Ahoj".Řekne s naprosto klidným hlasem".

"Tak co jsi potřeboval"?

"No, …jak sama víš…už to mezi námi není jako dřív …takže, takže bych měl udělat jedno…asi to mezi námi už nemá cenu, věčně někde mizíš, dokonce vůbec netrávíš čas s nejlepší kamarádkou jako dřív. Kde se poděla ta stará Emma, která byla vtipná a byla s ní sranda? Místo ní tu teď je jiná. Neříkám, že nejsi hezká ba naopak jsi ještě krásnější, ale už nemáš tu jiskru co dřív teď tu přede mnou stojí dívka z kamennou tváří a nečitelným výrazem, ve škole se s nikým nebavíš, pořád si něco čteš a když se tě někdo zeptá co to je za knížku, odpovíš mu ať se nestará a hledí si sám svého. Takže jak tušíš tak jsem ti chtěl říct, že bychom se měli rozejít, ale pokud to bude možné, chtěl bych zůstat alespoň kamarády…" Neříkam, že jsem to nečekala, ale už teď?!


"Teda… neříkám, že jsi mě nezaskočil, ale máš pravdu bude to tak nejlepší a tvou kamarádkou zůstanu ráda". Řekla jsem bez jediného náznaku citu. Ano, Kuba má pravdu v poslední době se chovám jinak a to vše proto, abych se to naučila použít, učím se používat přetvářku, protože ve společnosti v jaké teď žiju se nehraje na pravdu a lež... ale přetvářku.


"Takže… to je všechno co jsem chtěl, tak zatím ahoj". Už se začal otáček, když jsem si vzpomněla na malou věcičku, kterou jsem celou dobu držela v kapse v kabátu.

"Kubo počkej,něco tu pro tebe mám". Řekla jsem a podala mu lotroskop.

"Hm, díky. Ale můžu se zeptat co to je"?

"No víš, řeknu ti to takhle…kdyby ti to začalo někdy pískat, zavolej mi okamžitě, jak to uslyšíš slibuješ"?

"Dobře slibuju".

"Tak zatím ahoj".Řekla jsem a pomalu odcházela směrem, kterým je zámek. Jakmile jsem stála za zámkem a byla si jistá, že mě nikdo nevidí, přemístila jsem se.

OooooooooooooooooooOOOOOOOOOOOoooooooooooooooOOOOOOOOOOO

Nemůžu uvěřit tomu, že už je prosinec…. Tak rychle ten rok utíká, nemůžu uvěřit, že už je to víc jak čtyři měsíce, co žiju tu, v Anglii. A za chvíli jsou Vánoce….. a já ještě nemám koupené dárky! Sakra! Takže se jde nakupovat. Rychle jsem na sebe hodila džíny, tričko, mikinu a cestovní plášť a už jsem běžela dolů do obývacího pokoje to oznámit mamce, sice je sobota, ale taťka má zase nějakou poradu takže jsem s mamkou zase doma samy.

"Ahoj mami, rozhodla jsem se skočit na Příčnou nakoupit nějaké vánoční dárky, nevadí to"?

"Ne, vůbec ne, klidně běž".

"Tak díky a ahoj". A s ahoj jsem se přemístila.

No jo no. To se dalo čekat, je tu plno. No nic, tak se tu budu muset prodírat davem no.



OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOooooooooooooooooooOOOOOOOOOOOoooooooooo


Uff, kdo by řekl, že mě tak zmůžou jedny nákupy na Příčný pomyslela jsem si, když jsem seděla ve zmrzlinářství u pana Fortescua a pila horkou čokoládu. No, když tak přemýšlím asi nikdo..ale prodírat se davem hrnoucích se lidí, taky není moc příjemný….když to vedle sebe slyším..

"Ahoj Jessico".Když se konečně ohlédnu za hlasem uvidím paní Malfoyovou, která si právě sedá k mému stolu.

"Nebude ti vadit když si přisednu"? I kdyby vadilo, tak už stejně už sedí, tak co?

" Dobrý den paní Malfoyová, a ne, samozřejmě si můžete přisednout".

"Děkuji, mám tu pro vás pozvánku na Vánoční ples u nás doma, původně jsem vám ji chtěla poslat po sově, ale když už se tu shledáváme". Řekla a kostnatou rukou mi podávala pozvánku se stříbrným lemováním.Na pozvánce stálo.

S potěšením vás zveme na tradiční Vánoční

Ples v Malfoy Manor, který se uskuteční dne

24.prosince od 19:00 hodin.

S přáním klidných Vánoc

Malfoyovi

"Děkujeme moc, rádi přijdeme". Řekla jsem s úsměvem, který nebyl úplně upřímný. Myslela jsem si, že Vánoce strávíme doma s rodiči, ale jak vidím na ten ples budeme muset jít, kvůli jisté záležitosti pro nějakého ředitele bradavické školy, Brumbála. Tou záležitostí jsou jak už to možná některým došlo smrtijedi, otec mi oznámil, že po nás asi nejspíše (no spíše URČITĚ!)budou chtít abychom se k nim přidali a tyto akce jsou nejlepší, jak si zjískat jejich důvěru…mno a tak doma každý den musím cvičit nitrobranu, zatím mi to až tak moc nejde,a le základy zvládám.

"No tak to bude zatím všechno, tak nashledanou Jessico".
"Nashledanou paní Malfoyová". Řekla jsem a na rozloučenou jsem se ještě usmála(Jako pokaždé poslední dobou neupřímně), pak jsem u pokladny zaplatila a mohla se přemístit domů.

Doma jsem jen povečeřela , odevzdala pozvánku a šla si lehnout, protože toho dneska na mě bylo moc.

OOOOOOOOOoooooooooooOOOOOOOOOOO

"Jess! Můžeš na chvíli dolů prosím"? Křikla na mě ze spodu mamka.

"Jasně hned tam budu"!Dobalila jsem poslední vánoční dárek a pospíchala dolů.Tam na mě čekala mamka s bílým vakem v rukou.
Když jsem ho otevřela uviděla jsem rubínově červené šaty s nadýchanou spodnicí a růžičkou u pasu. Vypadali užasně! Mamka mi k nim pořídila i úžasné boty na podpatkách, takže se právě teď procházím. Už se na ten ples hrozně moc teším a nebo spíše na někoho?
Tady jsou ještě boty a šaty Jess

ooooooooooooooooooooOOOOOOOOOOOOOOOOOOoooooooooooooooooooooooo

Dnes ráno se mi vstávalo až podezřele dobře , nestávala jsem znechucená tím, že vůbec musím vstávat ba naopak jsem vstávala s úsměvem na rtech na dnešní večer……..ano dnes večer je ten ples.
Proto jsem na sebe rychle naházela oblečení a běžela dolů se nasnídat….jako vždy, rodiče už snídali…


"Dobré ráno". Řekla jsem s úsměvem.


"Dobré". Řekla jen mamka… zato taťka…


"Copak tě hned tak po ránu rozveselilo, dárky jsou až zítra. Snažil si ze mě udělat legraci…

"Ále jen… těším se na večer".


"A těšíš se na večer nebo na jednoho z pořadatelů plesu"? Přidala se mamka.


"Nooo, to si ještě budu muset rozmyslet". Řekla jsem jakože se "zadumaným" výrazem a spiklenecky se usmála.


"Co budeš celý den dělat"? Zeptala se mamka.

"Nevím, asi si budu číst". A jak jsem řekla tak jsem taky udělala.


ooooooooOOOOOOOOOOOOOOOooooooooooooooooooooooooo


"Slečno, nechci vás rušit, ale už je čas jít se přichystat".

"Dobře Winky hned jsem tam". Řekla jsema zaklapla rozečtenou knihu.

Když jsem došla do pokoje, Winky už tam čekala.


"Co si slečna přeje udělat s Vlasy"?

"Vlastně ani nevím, ale nejspíš nějaký drdol a nechaných pár spuštěných a natočených pramenů".

"Jak si slečna přeje".

ooooooOOOOOOOOOOOOooooooooooooooOOOOOOOOOOO

Táákže, právě stojím u nás v hale a s mamkou čekáme na taťku… a pak že jsou baby ty nejpomalejší…tss

"Už můžeme jít mé krásné dámy".Ozvalo se ze schodiště.

"Takže Jess, přemístíme se před Malfoy Manor, ano?

"Ano". A s hlasitým PRÁSK! jsem se přemístili.Taťka zazvonil a v mžiku nám už otevíral jeden z domácích skrítků.

ooooOOOOOOOOOOoooooooooooooOOOOOOOOOOOOO

Stála jsem se skleničkou šampaňského v nádherně nazdobeném sále, poslouchala přípitek, který pronášel Lucius Malfoy a přitom všem ještě pozorovala Draca, který se nezdl nějak moc nadšený z toho, že tam musí stá a jak se zdálo něco nebo někoho hledal… a zastavil se ..pozor chvilka napětí…u mě. Jak mile mě zpozoroval, usmál se. Ani nevím, proč, ale úsměv jsem mu opětovala, byla jsem jak omámená…jako by se se mnou něco dělo.

Proslov skončil a šlo se večeřet, já měla po jedné mé pravé ruce otce, po levé matku a naproti mně seděl pro mě neznámý muž, který se později představil jako Yaxley.

Po večeři stoly zmizely a místo nich tam stál obrovský taneční parket. V tom samém okamžiku se za mnou ozvalo:

"Smím prosit"?

"Ale jistě". Řekla jsem jako vždy, když jsem odpovídala jemu, s úsměvem. Nevím, co se to se mnou děje, ale přece i když se mi líbí tak se nemusím hned usmívat, jako bych ho milovala ne? O tom si budu muset co nejdříve promluvit s mamkou, protože jsem z toho zmatená...

"Tak jak se ti tady líbí"? Zeptal se se zájmem.

"Je to nádhera".

"Víš o tom, že jsem rád, že jsi tu"?

"Ano? A proč, vždyť je tu spousta podobných holek jako jsem já a mají také čistou krev, teda alespoň předpokládám". Řekla jsem a společně jsme se tomu zasmáli.

"No, podobných možná, ale žádná není ty".

"Tak to mě těší". Takhle jsme si tam povídali asi ještě čtyři písně když Draca zavolal jeho otec.To byla ta nejlepší příležitost se jí zeptat mamky.

"Ahoj mami".

"Ahoj, jakto, že netančíš"?

"Ale, Draco musel jít něco vyřídit se svým otcem a já se tě chci na něco zeptat. Víš mami, když jsi byla tak zhruba v mém věku, taky se ti stalo, že jsi se musela pořád usmívat na někoho kdo se ti třeba jen líbí a cítila se jako bys ho už dávno znala a cítila v břiše motýlky"?

Mamka se trochu ošila, což jsem moc nepochopila, ale pak řekla:"Víš zlato, to bude asi tím, že se ti jen nelíbí, ale asi ho i miluješ".Tak tím mě teda zaskočila, že bych se mohla tak rychle zamilovat do někoho koho vidím po druhé?

"Smím prosit krásná slečno"? Zeptal se mladík stojící za mnou. Sice nevím , kdo to je, ale je celkem hezký, tak proč ne?

"Jistě". A to už mě táhl na parket.Tančili jsme spolu snad dvě písničky,nikomu se do mluvení moc nebylo, já se věčně otáčela po kolem tančících párech a on si mě zatím prohlížel.Najednou se zeptal:

"Nedala by sis skleničku šampaňského"? Konečně! To bude nejlepší šance jak se odsud vypařit pryč, protože už mě začínal nudit, sice byl celkem hezký, ale chytrý asi moc nebyl, tipovala jsem ho na šamponka, který si o sobě myslí kdo ví co, ale jinak mu jde jen o jedno…

"Jasně, moc ráda, já zatím počkám tady". Za můj herecký výkon bych měla dostat nobelovku, právě teď se totiž tvářím, jako jedna z husiček od nás ze školy a můj pohled naznačuje něco jako… nikdy bych ti nikam neutekla...

"Tak tu na mě počkej kočičko…já jsem hned zpět". Mrkl na mě a byt ten tam. To byla má příležitost a tak jsem neváhala a vyšla ven na terasu.

Chvíli jsem tu jen tak postávala a přemýšlela nad věcma, nad kterýma by se snad ani nemělo přemýšlet, protože jsou tak obyčejné, že koho by to napadlo?.... No samozřejmě, že jen a jen mě.

"Je tu krásně co"? Polekaně jsem sebou trhla. Tak tohle ať mi nedělá!

"Jo to je". Řekla jsem, promnula si ruce zimou a přitom a přitom se rozhlížela kolem.

"Je ti zima, že"? zeptal se , ale než jsem stačila odpovědět dával mi svoje sako kolem ramen.

"Díky". Zamumlala jsem jen a zachomlala se do něj ještě víc.

"Copak, tanec s Fostrem nebyl podle tvých představ"? řekl a zasmál se.

"No, tanec sám o sobě špatný nebyl, ale nemohla jsem vydržet tanečníkovy pohledy na mě, vypadal jako by mě chtěl sníst, takže jsem využila první příležitosti k útěku".

"To je celej Foster, vždycky by nejradši všechny holky opil a pak je dostal do postele, ale jak vydím jedna , jak on říká "oběť" mu bude chybět ve sbírce".

Zasměju se."No jo, jedna mu asi chybět bude. Asi by si měl o holkách, které chce dostat nejdřív něco zjistit, třeba kdyby si zjistil něco o mě, zjistil by, že nepiju, ale pochybuju, že jsi si sem ven přišel vykládat o naivkovi Fosterovi".

"No, to máš tak trochu pravdu, Nechceš si zatančit"?

"Moc ráda". Sakra proč já mu vždycky všechno odkývnu? Já jsem snad vážně zamilovaná!
Ale to už mě Draco držel a já nemohla myslet na nic jiného, než na to, že má úžasný parfém a že je vlastně celý Úžasný, nechápala jsem, jak někdo takový může být synem smrtijedů.

"Copak nad čím přemýšlíš"? Zeptal se.

"Ale jen nad tím, jak se všechno změnilo od té doby, co jsem zjistila, že má rodina jsou starodávný kouzelnický rod a že jsem čarodějka". Prostě jsem mu musela zalhat, nechtěla jsem to sním rozebírat.

Najednou řekl něco, co jsem opravdu nečekala:"Už hodnou chvíli mám chuť něco udělat".
A než jsem se nadála už jsme jen stáli a líbali se. Bylo to nádherné, ze začátku mě líbal jen opatrně a jemně, ale pak…divoce a s velkou vášní. Já jsem jako vždy nezaostala pozadu a jeho polibky mu oplácela dokud….

" "No, teda Malfoyi , od kdy ty přebíráš holky"? Zeptal se "mírně" podnapilý Foster.

"Tak za prvé Fostere, Jess první tančila se mnou a za druhé ji nikomu nepřebírám, protože Jess s nikým nechodí, že Jess"?

Jen jsem kývla hlavou na souhlas jinak jsem se jim do toho nepletla.

" No tak vidíš a teď už můžeš jít zpět, tady ťe nikdo nepotřebuje".

"Tak dobře, když jsem tedy neuspěl…".

Ach jo, někdy si říkám, že někteří kluci jsou takový sukničkáři, že to prostě přesahuje všechny meze!Třeba jako tady Foster, šamponek s malou mozkovou kapacitou, teda když tak přemýšlím, myslím že ten ani žádný nemá.

"Půjdeme už, ať nás nikdo nehledá"? Zeptal se, ale v jeho hlase bylo znát, že ještě nechce jít, ale co. Rodiče se po mě určitě budou brzy shánět, takže už radši půjdeme.


Jak jsme předpokládali, rodiče už se po nás sháněli. Mí protože už chtěli jít domů a Dracovi rodiče se po něm sháněli, protože jim měl pomoct vyprovázet hosty. Proto jsme se rozloučili a přemístili se do našeho sídla. Okamžitě jsem šla k sobě do pokoje, kde jsem se nenamáhala ani okoupat, pouze jsem ze sebe shodila šaty a zapadla do postele, kde jsem se okamžitě propadla do říše snů…
.





 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucy-y Lucy-y | Web | 14. srpna 2009 v 22:59 | Reagovat

povídku si určitě ve volném času přečtu,ale musím začít od ačátku  :-) určitě bude skvělá  :-)

2 wladka wladka | 30. srpna 2009 v 14:32 | Reagovat

je to pekne aj ked mne to pride take prilis urychlene
hlavne ked si stretne pravych rodicov tak sup idem k nim....a bez toho aby tam bola nejaka emocia a tak a ani ju nezaskocil ten carodejnicky svet
nechcem kritizovat...ber to plsky ako radu
pises pekne ale....

3 Maya99 Maya99 | Web | 4. října 2009 v 13:03 | Reagovat

Hm... tak ona a Draco? Dobře, no, sice jsem tenhle styl ještě nečetla, ale hádám, že to nebude špatný. Vyvíjí se to moc a moc  moc good :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama