6.Prokletí rodu De la Rosa

9. října 2009 v 20:52 | Nat |  This is my destiny and it must become
Ano, už je to tak. Dokopala jsem se k tomu, napsala jsem další slátaninu v podobě šesté kapitoly. Mno radši ji nebudu komentovat a nechám to na vás. =O)

Díky Nat

P.S. : PROSÍÍÍÍM KOMENTUJTE!! jinak nebude další kapitola.

P.S.2: Hledá se BETA-READER!




Ráno jsem se probudila ve značně dobré náladě. Ano, největší zásluhu na tom měla jedna osoba a taky to, že dnes je 25. Prosince, což znamená DÁRKY! Vím, že to zní jako bych byla nějaký rozmazlený fracek, ale prostě si nemůžu pomoct a na druhou stranu dárky i ráda dávám.

Proto jsem se rychle vyhrabala z postele, přehodila přes sebe jen župan a utíkala do obývacího pokoje, kde už rodiče jako tradičně seděli a o něčem zapáleně debatovali. Jenže jsem se nedozvěděla o čem, protože jakmile mě zvětřili, svůj rozhovor utli, popřáli mi dobré ráno a začali usrkávat svou ranní kávu, která doteď na stole ležela netknutá. Nějak jsem to neřešila sedla si a nalila si kakao a vzala croassan.

Pak konečně přišel čas dárků. Mamka měla největší radost ze smaragdových náušnic a nových společenských šatů také smaragdové barvy(musím se zeptat taťky jestli to byla náhodo a nebo jestli se mi "náhodou" nepodíval do mysli).
Taťka měl zase největší radost z nové kabely do práce z dračí kůže a z nového hábitu od jakéhosi známého kouzelnického návrháře, ta kabela byla samozřejmě ode mě.
No a já? Mě potěšily snad všechny dárky, jak přívěsek na krk s rodinným erbem a prsten, tak i všechny knížky co jsem dostala a nádherné růžové šaty s černým vyšíváním na korzetu. Po rozdání dárků jsem ještě skočila ke mně do pokoje pro jeden dárek- bylo to album mých fotek od té doby co jsem žila se svou adoptivní rodinou, až po dobu kdy jsem se vrátila zpět sem, do anglie. Hrozně se jim líbilo a tak na něm dlouho viseli pohledem a prohlíželi si ho. A protože já vím co tam je za fotky, tak jsem se rozhodla jít si přečíst alespoň kousek z té nové knížky.

"Jestli mě omluvíte, tak si teď půjdu číst". Usmála jsem se.

"Jistě, jen běž". Řekla mamka a zase se zahleděla do alba.


oOOOOooooooooooOOOOOOOoooooo


Čtení už mě nebavilo, protože jsem nad ním seděla celý den, takže teď jsem se pro změnu zakoukala z okna. K mé smůle se tam nic zajímavého nedělo. Proto jsem se rozhodla zajít si pro pití.

V kuchyni jsem uslyšela dva hlasy- jeden mužský a jeden ženský. Mamka a taťka. Došlo mi.

" Nemůžeme jí to do konce života zatajovat. Má právo o tom vědět a stejně už nejspíš něco tuší, že není v pořádku". Říkala právě mamka taťkovi tichým, ale přesto naléhavým hlasem.

"Ne, prostě ne, jsem absolutně proti, nemyslíš, že toho nemá za poslední dobu dost, všechny ty změny…".

"Když myslíš". Vzdala to mamka. " Ale pak to bude na tobě až bude nadávat a že na to bude mít právo". Ukončila jejich rozhovor mamka.

Ale já, jelikož jsem povahy, která nejdřív koná, než přemýšlí, tak jsem tam vtrhla. Rodiče sebou polekaně trhli.

"Promiňte nechtěla jsem sem tak vtrhnout" Omlouvala jsem se.No co říkám, první jednám potom přemýšlím. A až teď mi to docvaklo. Jejda!

"To je v pořádku". Řekla mamka.

"No tak myslím, že už jí to říct musíme, stejně by na to časem asi narazila".

"No dobře no". Zbručel jen taťka, ale svou grimasou ještě stihl dokázat jak je mu to proti srsti.

"Radši si sedni, bude to na dýl".

" Copak to bude tak hrozný"? Zeptala jsem se,ale předem znala odpověď.

"No, hrozné nevím, ale nespravedlivé ano".

A jejda co to zase bude…

"Teď ti řekneme jeden příběh a prosím nevyrušuj otázky až pak". Řekl taťka a mamka se dala do vyprávění.

"Žila byla jednou jedna dívka jménem Anabell De la Rosa. Byla to nejkrásnější dívka v celém širém okolí. Všichni kluci se za ní otáčeli, ale jak už to bývá ani tato dívka nebyla obyčejnou. Byla čarodějkou navštěvující kouzelnickou akademii ve Francii-Krásnohůlky.
Tahle dívka měla všechno, byla bohatá, krásná, chytrá, čistokrevná a měla kluka, kterého milovala, ale přece jen tu byl jeden problém. Byl to milovský kouzelník a to se nelíbilo její matce. Zakázala Anabell se s ním stýkat, ale ona přesto několikrát její zákaz porušila.
Když už nepomáhaly ani fyzické tresty, rozhodla se její matka, která byla naprosto posednutá čistou krví pro radikální řešení. Zaklela ji.
Najednou si Anabell nepřišla až tak zamilovaná do svého Leona, jak se jmenoval, namísto toho pocítila velké sympatie k jednomu, jak by řekla její matka " mladému muži na úrovni ".
Netrvalo to dlouho a začali spolu chodit, Anabell se totiž dozvěděla, že on její city také opětuje. Byli nejšťastnějším párem na škole.
Když jednou Anabell o prázdninách přišla nečekaně domů, slyšela z kuchyně hladsy a protože byla velmi zvědavá dívka, tak jí to nedalo a chvíli poslouchala."
"Zaklela jsem ji, to ano, přece nedovolím aby se někdo jako ona zahozoval s mudlovským šmejdem jako je Leon "! Řvala Anabellina " milovaná maminka" na otce.

"Clarisso jak zni celá kletba"? Vrčel nabručeným hlasem otec.

" Pokud se do ní zamiluje nějaký milovský šmejd a ona by chtěla jeho city opětovat, nebude moct. Protože pokud tu bude někdo, kdo jiný, někdo čistokrevný a bude ji mít alespoň rád, její láska k tomu šmejdovi zmizí a ona se zamiluje do toho čistokrevného". Usmála se blaženě.

"Clarisso, tu kletbu hned zrušíš". Řval už na ni otec.

"To nejdě, pojistila jsem se a to tím, že kletba bude platit do posledních dnů našeho rodu a nic a nikdo ji nezlomí". Opět se usmála, ale tentokrát slizce.

"Tohle Anabell stačilo, schody brala po dvou. V pokoji se zamkla a do druhého dne z něj nevyšla.Všechno si v hlavě urovnala, že s kletbou a ani matkou už nic nenadělá a stejně teď Jacoba milovala.
Anabell si nakonec Jakoba vzala a měli spolu holčičku jménem Charlotte a žili šťastně až do smrti.
No šťastně… Protože Clarissa jednou " Náhle " umřela, tak si sebou do hrobu odnesla i své malé tajemství. Takže kletba působí v tomto rodu až do dnes…"

"Hezká pohádka". Řekla jsem a už se nadechovala k otázce.


"To co jsem ti tady celou tu dobu vyprávěla, nebyla pohádka Jessico, je to skutečnost, pamatuješ se na ten ples v Malfoy manor jak jsi se mě na něco ptala?"

"Ano , pamatuju se".

"A na co ses mě ptala"?

"No… myslím, že na to jestli jsi někdy měla motýlky v břiše a na to, jestli ses někdy musela na
někoho pořád usmívat".

"A já ti teď odpovídám ano, stalo se mi to. Bylo to když jsem byla uvedena do vyšší společnosti a ten vyvylený byl tvůj otec". Řekla a věnovala taťkovi jeden ze svých nádherných úsměvů, která jsem zdědila po ní.

"Takže mi tady a teď chcete říct, že všechno co jste mi tady teď řekli se doopravdy stalo a to v naší rodině nevím před jak dlouhou dobou a i to, že jsem zamilovaná do Draca"?

"Ano, přesně to, tu kletbu použila tvoje prapraprapraprapraprababička Clarissa".
Tak už chápu proč jsem najednou tak rychle stratila zájem o Kubu, byla jsem do něj totálně zamilovaná a to až po uši a najednou během jediného dne, všechno bylo fuč.

"Vždyť musí být nějaké řešení, jak tu kletbu zrušit, to kvůli ní jsem přišla o Kubu". Řekla jsem a ukápla mi slza.

"Sice Draca asi vážně miluju, ale vždyť je nespravedlivé, že ani kluka si nemůžu vybrat sama z vlastní vůle." Dopověděla jsem a rozbrečela se na plno.

"Ale no tak, srovnali se s tím jíné a ty se s tím srovnáš taky." Utišovala mě a hladila po vlasech.

"Budu muset". Řekla jsem, usmála se a potom si odešla lehnou, ale namísto spánku jsem celou noc nezahmouřila ani oko.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bonbooonek bonbooonek | Web | 9. října 2009 v 21:30 | Reagovat

wow...dost drsný..

2 Liliane Evans Liliane Evans | Web | 9. října 2009 v 21:34 | Reagovat

je to pekná kapitola, veľmi pekná, rovnako ako aj cela poviedka :D :-), tesim sa na pokracko :-):-)

3 vivienne vivienne | Web | 10. října 2009 v 15:38 | Reagovat

teda sem nečekala, že to budekletbou, pěkná kapitolka

4 Aňulka Aňulka | Web | 11. října 2009 v 8:44 | Reagovat

Moc hezké, s tou kletbou je to vážně zajímavé.

5 barak108 barak108 | Web | 11. října 2009 v 18:03 | Reagovat

Ahojki super blogíísek nechceš spřátelit?? ???

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. října 2009 v 20:01 | Reagovat

Je to moc zajímavé, těším se na pokračování ;-)

7 Lucy-y Lucy-y | Web | 17. října 2009 v 17:07 | Reagovat

je to pěkná povídka,líbí se mi  :-)

8 Haruka Kasumi Haruka Kasumi | 1. prosince 2009 v 18:57 | Reagovat

Hm, docela zajímavá a hezky napsaná povídka, určitě ji budu dál sledovat. Ale už aby konečně šla do Bradavic. :-) Doufám, že další dí bude brzi, už se těším...   :-D

9 Jenny Jenny | Web | 9. prosince 2009 v 18:13 | Reagovat

moc hezké :-)

10 Lirael G. M. N. d C. M. von R. Lirael G. M. N. d C. M. von R. | E-mail | Web | 16. března 2010 v 19:31 | Reagovat

Tahle povídka je vářně božská. Kdy bude další díl? :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama