1.Nová "Parta"

2. července 2010 v 20:12 | Nat |  Moroi Princess
avatar- blood promise

Tak jste se dočkali moji milí zlatí...Napsala jsem 1. kapitolu k Moroi Princess. Doufám, že se vám bude líbit. Nevím no, další kapitola by měla být lepší... Budu se snažit co nejdřív...Vím,že vždycky naslibuju, tak snad se mi to povede.... Tak zatím Ciao.. Nat
P.S.Moc vás prosím o komenty! U minulé kapitoly jich moc není :-(



 S trhnutím jsem se probudila. No fuj! To byl zase sen. A podle něj jsem byla v Nebelvíru. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. Stejně za všechno můžou ty hnusné krvelačné bestie….to kvůli nim jsou můj otec, matka i bratr mrtví…Nechali mě tu samotnou, samotnou se sluhy a jinak dočista prázdným domem. Ještě že už dnes odjíždím…Pomyslela jsem si. Nejspíš bych vám měla vysvětlit kdo jsem a co jsem.Tak tady to je… Mé jméno je Anabell Dragomirová, vlastně teď už Princezna Anabell Dragomirová. Titul prince nebo princezny vždy získává nejstarší z rodu, od nás zbyla jen já, takže titul je můj. Už jsem vám říkala, že mou rodinu zabili strigojové- "zlí" upíři. Já jsem Morojka- "Hodná" upírka. Nejspíš nevíte o co tu jde že? Tak co kdybych vám řekla, že okrem světa mudlů a kouzelníků existuje také svět upírů a asi vás vůbec nepřekvapí, že se taky dělíme na ty "Hodné" a "Zlé". Vysvětlím vám, jak to u nás chodí.

1) Morojové, kterým jsem i já se rodíme normální přirozenou cestou ze dvou rodičů, obou morojského původu. Můžeme používat magii a také elementy. Já před nedávnem zjistila, že můj element je Éter. Je to pátý element a není zatím moc známý (Později si k němu ještě jistě dostanu). Stárneme stejně jako lidé. Ano, pijeme krev, ale jen od krmičů, kteří nám krev dobrovolně poskytují po malých dávkách, ale jíme i normální jídlo. Na druhou stranu od

2) Strigujů, kteří jsou stvořeni většinou jiným strigojem ať už dobrovolně a nebo přinucením. Strigojové nestárnou, jsou neživý- nemrtvý. Sají krev a nejraději si smlsnou na té naší- morojské, proto také zabili mé rodiče a bratra. Strigoje je možné zabít třemi způsoby:


1) Stříbrným kůlem skrz srdce

2) Odetnutím hlavy od zbytku těla


3) Upálením

Před strigoji nás mají chránit strážci-dhampíři, kteří jsou na tuto práci vytrénovaní, bohužel ani oni nejsou všemocní. Strigojové se dále vyznačují vysokou rychlostí a sílou. To je tak vše co bych vám o nás mohla říct. Víte, asi měsíc po smrti rodičů byla otevřena závěť. Všechen majetek samozřejmě připadl mě, ale jedna věc, která byla podmínkou mého otce bylo, že pokud ještě nemám dovřšených 18, musím nastoupit na kouzelnickou školu čar a kouzel v Bradavicích. Dnes je 1. Září. Asi si říkáte proč nesedím ve vlaku spolu s ostatními. Odpověď je prostá, domluvila jsem se s ředitelem, že se přemístím přímo do školy, a že mě rovnou zařadí do koleje beze svědků. Takže teďka stojím v našem teď už mém obývacím pokoji v krbu a rozdávám posledních pár rozkazů a loučení. Pak se naposledy rozhlédnu a pak už konečně upustím ten zatracený zelený prášek, který mi téměř způsobí závrať a nebo ještě hůř- nevolnost. Stojím teď v kamenné pracovně jak předpokládám ředitele školy. Je to takový vysoký, dlouhovlasý a šedivý stařík s půlměsícovými brýlemi.

"Dobrý den slečno Dragomirová." Řekl, usmál se a potřásl mi rukou. Byla jsem ráda, že nevytáhl tu věc s princeznou…

"Dobrý večer pane řediteli." Snažila jsem se být zdvořilá. Přece jenom mi prokázal laskavost už jen tím, že mě přijal.

"Jaká byla cesta?" Dál se usmíval.

"Nebyla nejhorší, děkuji."

"Mohly bychom tedy přejít k zařazování, co myslíte?"

"Jistě." Přikývla jsem a on mi pokynul k malé dřevěné židličce, na které stál starý zašlý klobouk. Brumbál, tak se mi představil, zvedl klobouk, abych se mohla posadit. Pak mi dal klobouk na hlavu.


"Ale vida…Mladá morojská upírka." Cukla jsem sebou.

"Prosím hlavně ne Mrzimor…." Prosila jsem. "Ale ale, ty jsi četla Bradavické dějiny! Neuraž se, ale Havraspár to nebude…"
"Tak už se prosím tě rozhodni…" Začala jsem nervit… "Dobře, jsem plně rozhodnutý. Ať je to tedy…" "ZMIJOZEL." Dořekl a já se zarazila. Zmijozel. Ne Nebelvír, o kterém se mi dnes zdálo. Nejspíš mezi ně prostě patřím…

"Gratuluji slečno." Usmál se. Byl to sice pochablý úsměv, ale byl.

"Děkuji." Řekla jsem a sklopila oči k zemi.


"Měli bychom jít." Řekl a já vzhlédla.

"Tak ať to mám za sebou…" Řekla jsem a jemně přikývla. Pak jsme se vydali k Velké Síni. Šla jsem vedle Brumbála potichu, u vchodu mi popřál hodně štěstí a pak jsme se oddělili. On se vydal ke stolu profesorů a já ke Zmijozelskému stolu. Sedělo tam zatím jen pár lidí a všichni se na mě dívali jak na zjevení. Mezi nimi i partička v čele s vyperoxidovaným Kenem. Díval se na mě byla jsem si jistá. Věděla jsem o sobě, že jsem krásná. Mám dlouhé pod lopatky spadající ebenově černé vlasy a oči šedivé barvy. Sjížděl mě pohledem od shora dolů a zpět. Vůbec se mi to nelíbilo a tak jsem zabrala první možné místo, které mě napadlo. Chvíli jsem tam seděla hlavu vzpřímenou a dívala se před sebe. Pak mi někdo poklepal na rameno. Když jsem se otočila, uviděla jsem za sebou stát vysokou hnědovlásku s kudrnatou hřívou. Pokřiveně se usmála a pak začala …

"Nechtěla by sis jít sednout k nám?" Zeptala se. Okamžitě mi došlo, že myslí partu toho blonďáka. Chvíli jsem se rozmýšlela a pak jsem svolila.

"Mimochodem jsem Bellatrix, ale klidně mi říkej Bello." Představila se, když jsme si to mířili přímo k
nim.

"Já jsem Anabell. Anabell Dragomirová." Představila jsem se. Jen se usmála. Ale to už jsme stály u její party.

"Ahoj." Pozdravila jsem.


"Ahoj krásko." Pozdravil mě blonďák. Jen jsem na něj hodila pohled typu Tak-mi-už-nikdy-neříkej. Pak se mi všichni postupně představili. Věděla jsem, že si mezi nimi kamarády opravdu nenajdu, ale mohou mi zajistit protekci… Pak začalo zařazování, moc jsem to nevnímala a místo toho jsme se bavili o škole, ostatní mi říkali o profesorech a jejich hodinách a pak si vzal slovo ředitel…

"Chtěl bych vás jen upozornit na to, že vstup do Zapovězeného lesa je zakázán.." A přitom se podíval na partu čtyřech kluků u nebelvírského stolu. Ti se tvářili jako andělíčci.


"To jsou Pobertové.." Šeptla mi do ucha Narcissa, která si všimla, že se na ně dívám.

".. A pak bych chtěl mezi námi přijmout novou studentku Anabell Dragomirovou, kterou náš Moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu." Řekl a Zmijozelští začali tleskat. Jen jsem se jemně pousmála… Všechny pohledy byly na mě, všichni mě pozorovali, od kluků to většinou byli obdivné pohledy a od holek zvědavé….

"….Dejte si do nosu." Dokončil Brumbál a pak se na stolech objevilo jídlo. Vzala jsem si Jogurt. Holky se na mě jen podívaly.

"Nemám hlad." Odpověděla jsem. Pravdou bylo, že odpoledne než jsem odjela, byla jsem na návštěvu za Alexandrou- mojí krmičkou. Ve škole to bude težší, takže jsem domluvená, že si pro čerstvě odčerpanou krev budu chodit ob dva dny na ošetřovnu. Prý je Madamme Pomfreyová obeznámena… Po večeři jsme se zvedli k odchodu a odebrali se pryč ke ZSP (zmijozelské společenské místnosti),ale něco nám skřížilo cestu..nebo spíše někdo…


"Ale , ale Malfoyi už jste si přibrali dalšího člena do vaší zkažené party…" Začal posměšně jeden z Pobertů… Měl delší tmavě hnědé vlasy a bourkově šedé oči.

"Běž do háje Blacku…Nemám náladu se tu s tebou hádat hnedka první den školy." "Ale no tak Malfoyi, nebuď takový zbabělec." Ozval se druhý, s černýma střapatýma vlasama a kulatými brýlemi.

"Nejsem zbabělec Pottere. Nejsem totiž ty." Ušklíbl se a chtěl odejít.


"Cože jsi to řekl?" Naštval se Potter a začal vytahovat hůlku.


"Zopakuj to!" Zařval.

"Pane Blacku, Pottere! Co se to tu pro bůh děje? Okamžitě toho nechte, nebo dostanete trest!" Byl to profesor Křiklan.Po tomhle oba schovali hůlky, omluvili se a odešli.

"Tak tohle byl náš krvezrádský bratránek Sirius Black a jeho stejně blbý kamarád James Potter." Řekla mi Bella, když jsme vcházeli do SM (spol. místnosti). Jen jsem se ušklíbla.


"Co budeme dělat?" Zeptala se Narcissa.


"Každý, co chce. Ale o půlnoci buďte tu. Máme malý seznamovací večírek s prvňákama…" Řekl Lucius a pokřiveně se usmál. Nakonec jsem strávila večer v Luciově společnosti. Pořád do mě hustil něco o jeho rodokmenu, že je jeden z nejčistokrevnějších…bla bla bla. Pak zase chtěl vědět něco o mé rodině. Moc se toho nedozvěděl. Řekla jsem mu jen, že mí rodiče umřeli letos na začátku prázdnin a že proto jsem tu. Byla to pravda, ale větší detaily jsem si nechala pro sebe. Pak, když odbila dvanáctá hodina, se skoro všichni ze sedmého a šestého ročníku zvedli a vpadli do pokojů prvákům. Chudáci byli tak překvapení a vystrašení, že nevěděli, co je čeká. Ale já to věděla. Používali na ně zakázané kletby jako imperio a cruciatus. Nevadilo mi to se na to dívat, byla jsem ze školy zvyklá, ale aby mě donutili dělat to samé…to opravdu ne… Asi po hodině bylo po všem a my mohli konečně jít spát… Usla jsem okamžitě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 7. července 2010 v 14:00 | Reagovat

Zajímavá povídka, myslím, že je docela dobrý nápad zkombinovat dva jiné světy dohromady. Akorát v těch upírských záležitostech se trochu ztrácím, protože jsem knihy nečetla, ale možná začnu :-D

2 vivienne vivienne | Web | 8. července 2010 v 9:46 | Reagovat

povedená kapitolka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama