Otoč se...

25. listopadu 2010 v 22:20 | Nat |  Povídky

avatar- blood promise
Jedna originální jednorázovka. Psala jsem ji, jako školné slohovou práci...Měli jsme tři témata a já si vybrala Přítel po síti. Je kraťučká, prosím pomiňte některé fakty... Moc dobře se mi to nepsala. Hodl hp tematika je hp =O)

P.S.: Další kapitolku ještě nemám! Nestíhám!

                                                                                 Nat




Častokrát jsem slýchávala romantické příběhy, kterým jsem se smála. Vždy mi připadaly tak nerealistické! Až do nedávna…


Bydlela jsem na internátě, a protože připojení k internetu bylo velice mizerné, chodívala jsem do nedaleké knihovny. Nebyla sice obrovská, ale moc lidí sem nechodívalo, takže jsem vždy měla klid na učení. Tenkrát to nebylo jiné. Došla jsem a usadila se v zadní části na své oblíbené místo blízko okna. Pamatuju si, že počasí venku bylo sychravé a chvílemi pršelo. Ale mně to nevadilo. Pozdní podzim jsem měla ráda. Přelétla jsem místnost očima a narazila na pár známých tváří, ale také na jednoho nováčka. Byl to černovlasý kluk zhruba v mém věku. A byl velice pěkný.
Ještě jednou jsem se na něj podívala, a pak se začala připravovat na projekt do biologie. Byla jsem do zapisování poznámek tak zabraná, že jsem málem přehlédla malé blikající okénko v rohu obrazovky. Když jsme jej rozevřela, před očima mi vytanul krátký text.

Ahoj vílo, jak se máš?
                                     Tvůj tajný ctitel


Musela jsem se pousmát nad pojmenováním "víla". Ale také mě zajímalo, kdo by to mohl být. Tenkrát jsem mu odepsala. A udělala jsem dobře. Začali jsme si psát a já získala nového přítele, možná něco víc. Sice jsem jej nikdy neviděla, ale za ty dva měsíce, co jsme si psali, mi připadalo, jako bych ho znala celé roky.
Bylo
čtrnáctého února- Valentýn. Mířila jsem do knihovny a těšila se, až si zase budu psát s Davidem. Tak se mi představil. Když jsem došla ke svému oblíbenému místu, našla jsem na stolku ležet rudou růži. S úsměvem jsem rozklikla obrazovku a chtěla si sehnat nějaké poznámky k laboratorní práci do Chemie, něco mi v tom však zabránilo. Na obrazovce bylo něco napsáno.

Stálo na ní: Otoč se…

Když jsem se otočila stál za mnou ten pěkný černovlasý kluk. V tom mi
to došlo. On je David, se kterým jsem si celé ty dva měsíce psala.

"Ahoj". Řekl a usmíval se. A v tom samém okamžiku jsem něco zjistila. Asi jsem se zamilovala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nel-ly Nel-ly | Web | 25. listopadu 2010 v 23:10 | Reagovat

Ách jo, škoda,že to takhle nefunguje pořád...
krásné, krátké a výstižné, ale chytlo za srdce a polaskalo duši :)))
jej, přesně ta romantika, kterou jsem potřebovala :)

2 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 26. listopadu 2010 v 17:04 | Reagovat

je to krásné, souhlasím s Nel-ly :-)

3 JaNee JaNee | Web | 1. prosince 2010 v 14:34 | Reagovat

Je to úžasný ;)

4 Vittoria Vittoria | Web | 2. prosince 2010 v 14:05 | Reagovat

úžasný, ale už bych brala další kapitolu =) ;)

5 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 4. prosince 2010 v 0:50 | Reagovat

Ahoj Nat, napsala jsem další kapitolu Famfrpálové romance, tak kdybys měla čas, koukni se... Tvůj komentíř by mě moc potěšil

6 Efíík* Efíík* | Web | 9. prosince 2010 v 18:57 | Reagovat

úúúžasnej dess, taky máš ráda VA? :D jsem do ní totálně zažraná! Jinak píšeš skvěle, bylo to pěkně napsané :) také píšu tak když budeš mít náladu tak se jukni :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama