21. Líbánky

18. července 2011 v 22:45 | Nat |  Believe in Happy End !
Po dlouhé, ale opravdu dlouhé době přidávám další kapitolu. Nebudu se vymlouvat. Prostě se mi nechtělo psát, měla jsem jakési blbé nálady a nevím co všechno ještě. Včera večer jsem povídku dopsala. takže můj deník už zná výsledek...Zbývá ještě 5 kapitol+ Epilog. Pokusím se je sem popřidávat než odjedu do Itálie, po té totiž nebudu mít moc času a na začátku roku už vůbec ne. Jelikož nastupuju na Gymnázium a rozhodla jsem se, že budu dále plavat...Což pro mě znamené vstávat o čtvrt na pět a domů jezdit kolem sedmé večer....Takže nevím, kdy hnu s dalšími povídkami. Doufám, že se tahle bude alespoň trochu líbit a necháte mi tu komentáře! Komentáře jsou pro mě něco jako hnací motor! :)

P.S. ta písnička nemá nic společného s kapitolou. Dávám ji sem protože je prostě naprosto dokonalá!


"Miláčku vstávej, donesl jsem ti snídani ." Šimral Sirius Vesper na tváři. Odpovědí mu bylo pouhé zabručení.

"Ale no tak, přece nechceš v posteli proležet celý den?" Usmíval se.

"Klidně, když tu budeš se mnou." Zachraptěla a otevřela oči.

"Na to budeme mít času dost. Teď musíš posnídat, zabalit si věci a pak se přemístíme." Usmál se znovu.

"Kam?" Zeptala se V zmateně.

"Na naše líbánky přece."

"A jé." Plácla se do čela a v momentě byla z postele, snídaně se ani nedotkla. Místo toho začala pobíhat po šatně jako
splašená.
Za chvíli už měla plný kufr a Sirius se nestačil divit, on sám sice táhl veliký kufr, ale ani zdaleka se tomu Vespřinému nemohl rovnat.

"Vesper…Nemyslíš, že už máš toho oblečení dost?" Zeptal se.

"No…nikdy nevíš, co tě v Karibiku čeká…No ne?" Usmála se nevinně.

"Víš o tom, že tam máme během půl hodiny být?"

"No, teď už to vím." Zasmála se.

Balila poslední svetřík, ale než jej stačila strčit už do tak vrchovatého kufru, vypadl z něj stříbrný řetízek spříveskem ve tvaru hvězdičky. Vesper řetízek zvedla a pořádně si jej prohlédla. V tom ji obejmuly silné paže kolem pasu a pak si jí Sirius položil hlavu na rameno.

"Co to je lásko?" Zeptal se se zájmem.

"Chtěla jsem ti ho dát k Vánocům, ale protože jsme se pohádaly, neposlala jsem ti ho…" Řekla V smutně a povzdechla si.

"Promiň mi to.." Lípl jí jemný polibek na tvář.

"Už je to v pořádku." Usmála se V a otočila se směrem k Siriovi.

"Líbí se ti?" Zeptala se.

"Moc." Usmál se a když se mu pokoušela řetízek zapnout, musel se předklonit, aby na něj vůbec dosáhla. Když se jí to konečně podařilo, usmála se a zeptala: "Takže, můžeme vyrazit?"

"Samozřejmě."



------- ---------------------- ---------------- -------------------------



Vila, ve které líbánky trávili Vesper připadala naprosto neuvěřitelná. Vše bylo laděno do bílé barvy doprovázené tepaným
kovem a dřevem. Připadala si tam jako v ráji. Oba si líbánky náramně užívali. Chodili se potápět, chodili do kina, hráli golf, chodili na romantické procházky při západu slunce na pláži, opalovali se a nebo jen tak lenošili. V noci toho taky moc nenaspali, kvůli Siriově oblíbené činnosti…


Vesper se Siriem tu strávili dva naprosto nádherné týdny o samotě a na poslední týden za nimi dojeli James s Lilly. Lilly byla z vili stejně unesená jako V. Celý týden si báječně užili. Nebylo minuty kterou by promarnili. Poslední den šli všichni na společnou večeři. Sirius zrovna Lilly vyprávěl historku, jak se Vesper pokoušela vařit, když v tom James před Lilly poklekl a tím na sebe upoutal pozornost celé restaurace.


"Lillyan Evansová, nikdy jsem nemiloval nikoho tak moc jako tebe. Vlastně jsem nikdy nikoho jiného nemiloval. Chtěl bych s tebou být po zbytek svého života. A proto se tě ptám: Vezmeš si mě?"

Lilly byla tak zaskočená, že kdyby do ní Vesper pod stolem nekopla, nejspíš by nebyla s to odpovědět do teď.


"Ano." Vyblekotala a po tváři se jí společně se slzami štěstí rozlil také široký úsměv. Když jí James navlékl zásnubní prstýnek na prst a políbil ji. Celá restaurace propukla v obrovský potlesk.

Všichni byli neskonale šťastní, ale v té chvíli by asi nikdo z nich netušil, čím si budou muset brzy projít…
Nikdo z nich netušil, že štěstí je pomíjivé a nemusí trvat věčně a že může být narušeno, či úplně zničeno dokonce člověkem z vlastních řad…Ale nepředbíhej me….Protože tohle ještě není konec mého vyprávění…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 19. července 2011 v 16:17 | Reagovat

Mám ráda (strašně ráda) ty šťastný chvíle a proto mi tak vadí smutné konce 8-O
Ale je super, že ses zase ozvala :D, kapitola se ti moc povedla ;-)

2 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 31. července 2011 v 21:15 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ..... To je tak krásný, já tak miluju romantiku... ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ.. já chci taky!!!!!!!!! CHci a chci a chci!!!!! A už chápu, prč si lidi myslí, že jsem rozmazlená, ale já jsem jenom romantická!!!! Super, že jsi konečně něco napsala, jen jsem se šla nenápadně mrknout a hle, je tu kapitola!!! Jééééééééééééééééééééééé

3 Anne* Anne* | Web | 9. srpna 2011 v 20:23 | Reagovat

Nádherné, dokonalé, romantické. Fakt krásný, píšeš dokonale :)

4 SasQa SasQa | 13. srpna 2011 v 14:05 | Reagovat

Ááách... ták dokonalé :D dúfam, že to stihneš popridávať, je to totiž úžasné !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama